Čauky Milovníci Zvířat

Středoasijský pastevecký pes
Středoasijský pastevecký pes
Informace o plemeni
země původu	Sovětský svaz
výška	psi: nejméně 65 cm feny: nejméně 60 cm
barva	bílá černá šedá plavá rezavá vlkošedá žíhaná strakatá a skvrnitá
Klasifikace FCI
skupina	2: Pinčové a knírači, molossoidní a švýcarští honáčtí psi
sekce	2: Molossoidní
podsekce	2.2: Horský typ
Standard plemene
standard	FCI
multimediální obsah na Wikimedia Commons

Středoasijský pastevecký pes (země původu Rusko a bývalé státy SSSR), v jiných zemích také nazývaný Alabajem je psí plemeno patřící mezi Molossy. Zařazuje se mezi plemena pracovní. Pro svůj silně vyvinutý teritoriální pud se využívalo na hlídání stád, vesnic proti predátorům jako jsou vlci, medvědi, lišky (i nadále se takto využívá v zemích hlavně bývalých SSSR republik s touto dlouholetou tradicí či způsobem obživy). V česku začíná být čímdál populárnější a až se to nezdá, i tato "obluda" může být velmi příjemným společníkem do rodiny. Je velmi spolehlivý, rodinný pozemek chrání na výbornou, ale sám uzná kdy štěkat a tudíž nebude štěkat úplně na každého. Tento pes je velmi věrný, ale pozor! Pokud nemá nikoho, kdo by ho vychovával(pán), koná zcela podle vlastního uvážení a nikoho neposlechne. Pokud je již od mala vyhováván pánem s patřičnou láskou, je velmi věrný a nikdy by pána nezklamal. K dětem je velmi, ale velmi trpělivý, v ranném věku si s nimi rád hraje, v dospělosti se s flegmatickým výrazem nechává hladit. Všechny ostatní, koho zná od mala bere jako kamarády, ale když nechce, tak je neposlechne. K životu potřebuje velký prostor, aby měl sebevědomí, že mu něco patří, tj. nejlépe se cítí na velké zahradě. Nevadí mu déšť, mráz ani slunce, rád si vyhrabe díru na své "přezimování" a v ní tráví čas čekáním na "predátory". Miluje také vyvýšená místa.

Nelze však opomenout, že tito psi jsou jedni z nejsebevědomějších, a proto při setkání s jakýmkoliv psem, pokud nejsou na vodítku, bez váhání se jdou porvat a z 95% úspěšně. Díky jednomu z nejsilnějších zkusů a vůbec celého dokonale přizpůsobeného těla se stávají téměř pokaždé vítězy. Také proto se každý pes raději po krátké chvíli vzdá a alabaj ho nechá na pokoji. Při příštím setkání poraženého psa ignoruje a poražený pes raději ani nedýchá. V tomto je alabaj velmi dobrý, že pes, který se mu vzdá, dostane pokoj(ne jako u pitbulů a jiných bojových plemen, které by alabaj samozřejmě rozdrtil, kteří svoji oběť většinou nepustí a nebo zabijí). Jeho síla je darem, a téměř nemá obdoby u psů. Alabaj má v instinktu(původně byl tak využíván) hlídat ovce před vlky a menšími medvědy, a proto při zahlédnutí jakéhokoliv psa, připomínajícího vlka(vlčák, husky...) je absolutně nepříčetný a tito psi většinou skončí velmi špatně. Ano, je pravda, že tento pes vyloženě vyhledává bitky, ale jen proto, aby si dokázal, že je nejlepší a tudíž, když se mu pes vzdá, tak ho nechá. Při rvačkách si většinou stoupne na zadní jako lev a protivník jen lítá. Má neobyčejně velmi silný skus(když už prokousne koňovi nohu a rozdrtí velmi tvrdý kolenní(vepřový) kloub, musí na tom něco být. Proto taky i při souboji s vlkem obvykle vítězí, ale nejen s ním. S osobní zkušeností se mohu podělit o příhodu: Při venčení z křoví vyběhl asi tak 50-ti kilový kanec, alabaj se okamžitě nasral a chtěl se na něj rozeběhnout. Naštěstí jsem ho měl na vodítku, nicméně kanec zdrhnul. S přehledem si pohraje byť i s velkými rotvajlery, dobrmany apod. Je to král ve psí říši. Není ale jako jiná plemena, u kterých musíte mít takovou malou rezervu, co když apod. alabaj by vás opravdu nikdy nenapad a proto může být v pohodě v kontaktu s dětmi, které nechá, ať si s ním hrají a všelijak ho ošahávají. Je k nim velice citlivý a milý. Tento pes se chce vždycky zavděčit, a tak se bude vždy chovat jako neviňátko s flegmatickým výrazem. Pán se u takovéhoto psa nestane ovšem každým. Pes ho bere jako součást smečky, pán musí být nejvyšší a nejtvrdší a ne žádná srágorka. Ostatní(rodina pána) jsou pro něj kamarády a on je vždy přivítá, ale když nechce tak je nikdy neposlechne